Když přijdou podzimní chladna, když se blíží Vánoce, když v únoru mrzne až praští, zavoní kolem Vávrů česnek a majoránka a slivovice a rum - prostě pravá vesnická zabíjačka jak z Ladových obrázků nebo zahnědlých fotografií ateliéru Langhans. To Fanďulka zabíjí pro sebe nebo pro některého z kamarádů.
Opakuje se jeden z podzimních voňavých rituálů vesnice: Pašíka spařit, vydrhnout, vyvrhnout, „Toníku, pozor, ta kudla je jako břitva”, rozbourat, topit pod ovarem, zahřát se v zimě něčím páleným, vyprat střívka, umlít housku, dát vařit kroupy, nachystat prejt - ještě trochu pepře, ať se líp pije, nabít jitrnice a opatrně vařit, hlídat, než vyplavou, brrr to je zima, tak ještě do druhé nohy, založit zabíjačkový gulášek, a honem do černého prejtu pěkně na jelítka.

Pro zvětšení malých fotografií na ně klikněte myší.
Ta velká je už velká dost...

     „Už praskla jitrnice”, volá Pavlínka, ale Fanďulka to zná: „Aspoň bude lepší polívka!”
     Špejle v prstech paní Vávrové jen tančí a tak ještě školní vtip o sedmi jitrnicových koncích, „přidej tam polínko a zakousni ovar, než vystydne..., no to ale dneska pěkně zalejzá, tak na zdraví, ta ale píše!"
     „Vypláchni konve, za chvíli slejeme polívku!”
     A voní česnek a kmín a majoránka a pepř a nové koření a cibulka.
     Voní všechno...
     Sbohem, pašíku - a vám ostatním dobrou chuť!