Pojďte na výlet s kocourkem Mikešem
Pojd'te s námi na krásný pěší výlet,
mladí přátelé z turistických oddílů, i vy, dospělí, kteří se hodláte přenést na chvíli do dětských let. Povedou nás Ladovy příběhy o Mikešovi, o kocourkovi, který mluvil, vydáme se v jeho stopách po vsích, přes pole, louky a meze i tajemnými lesy.
Původní popis téhle pěší túry napsal někdo, kdo miloval turistiku a výborně znal Ladův kraj. Ke mně se dostal již jen jako ušmudlaná fotokopie čtyř zvětšených stránek, když se do povědomí mého okolí dostalo, že jsem se zbytek života rozhodl strávit právě v Hrusicích s výhledem na ten ten typický ladovský kostelíček. S omluvou neznámému původnímu autorovi, jehož dávný text jsem si dovolil aktualizovat na stav roku Y2K, vás tedy zvu na víkendový výšlap, k němuž je nejlépe odstartovat z kteréhokoli nádraží na trati Praha - Benešov - Tábor - České Budějovice a vláčkem dojet do železniční stanice Senohraby.
Hned u Senohrabského nádraží jste se několik mohli občerstvit ve dvou pozoruhodných restauracích. Restaurant Franz se stylovým tesaným dřevěným interiérem nabízela pod vedením pánů Obešla a Slabého chutné "hotovky" v poledne a pověstné steaky večer. Hostinec Pod kaštany s rozlehlou krytou letní restaurací, kde se v létě příjemně sedí ve stínu, byl prevým opakem. Hrubiánský vrchní Vám šmahem řekne, co si o Vás myslí (a věřte, že to není nic dobrého) a kam máte jít (to už tušíte sami), jídlo tu nebylo dobré ani trochu a ceny jsou kalkulovány také nějak podivně...
Franz je stále v provozu, i když již s jinými provozovateli, a kaštany skončily, jak musely - zavřením.
Stejně dopadla v jiná senohrabská specialita - Vinný sklep Senohraby, umístěný ve dvou nejnižších patrech staleté sýpky v 1.serpentině pod senohrabským nádražím. Bývalo tu k mání až několik set druhů vynikajících lahvových vín z Moravy i z celého světa, kvalitní sudové víno, v zimě i svařák a ovocný punč. Když jste zapomněli na dárek - taky jste jistě našli vhodný a krásný v sobotu i v neděli odpoledne. Ale doba pokročila, společnost Vinný sklep opustila sklepy ve Chvalovicích u Znojma, v Senohrabech, Plzni, Ostravě i v Praze na Karlově náměstí, stylová vinotéka se změnila v noční bar B52 a ten taky nakonec stáhl roletu. V roce 2010 se na celém objektu objevila velká cedule a vypadá to, že majitel objektu Jirka Sýkora jej celý prodává včetně prostor vlastní firmy uhlí, písek, barvy a stavebniny.
Takže tatínkové si dali u přeživšího Franze pivo, děti limonádu a již společně scházíte po schodech dolů k Mnichovce a od bývalé restaurace Na ostrůvku se dáte podle potoka alejí vpravo ke kdysi slavné vile Valencii, kde trávíval hodně času i král komiků Vlasta Burian. Dlouho chátrala, v roce 2010 se ale dočkala ná¨dherné rekonstrukce (kterou by akutně potřeboval i kdysi pekný hotel Hrušov skrytý za ní).Zde zahněte doleva do prudkého kopce mezi vilami a chatami, připomínajícími luxusní nádech této přípražské oblasti soutěžící s Jevanskou enklávou v dobách 1. republiky. Jste v Hrušově a po levé ruce máte rodinnou restauraci U Kaštánků - správnou velkovskou hospodu s vynikající domácí kuchyní. Stavíte-li se v ní - doporučuji dát si Rarášky, zdejší specialitu. Ale chutnat vám bude i cokoliv jiného. Od ní projděte nahoru Hrušovem a po silničce dále na návrší mezi Mnichovkou a Hrusickým potokem. Po mostě nad dálnicí přicházíte do Hrusic, rodiště malíře Josefa Lady (1887 - 1957), jehož tvorbou všude proniká zdejší středočeská krajina, lesíky, kopečky a rybníčky - svět jeho dětství. Mistrně zachytil jaro, léto, podzim i zimu, přírodní i venkovský život a obyčeje. Neodmyslitelnou součástí mistrových obrázků jsou lidé - ať už je to troubící ponocný za mrazivé noci (toho už v Hrusicích nemáme) či účastníci posvícenské rvačky v hospodě (teď už se to u nás taky moc nepere), nafoukaní sedláci či promrzlí třesoucí se koledníci.
Při vstupu do Hrusic máte po levé ruce Ladovu vilu (č.p.115), v níž našel sídlo Památník Josefa Lady jako pobočka Okresního muzea Prahy-Východ. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 hod a 13-16 hod (tel.323 655 204) a návštěva se zasvěceným výkladem, na kterou si rezervujte asi 50 minut, určitě stojí za to a jistě na ni budete dlouho vzpomínat (bližší informace o expozici najdete na samostatné stránce, na níž se dostanete například
TUDY). O svých životních osudech vypráví národní umělec Josef Lada v knize Kronika mého života. Jeho malířské dílo je rozsáhlé, vytvořil na 15 000 kreseb, ilustroval na 200 knih, z nichž 40 jich sám napsal. Celosvětově se proslavil jako ilustrátor Haškova Švejka, k vrcholným dílům, která zachycují život na vesnici v průběhu celého roku, patří Měsíce, dále cykly Vánoce a Velikonoce. Malířova dcera, Alena Ladová, napsala knihu Můj táta Josef Lada.V posledních letech s návratem popularity Ladovy půvabné výtvarné poetiky i v souvislosti s jeho soubornou výstavou na přelomu let 1998 - 1999 vyšla řada publikací, z nichž mnohé můžete koupit jako suvenýry právě v muzeu.
V této vile trávil Josef Lada již jako uznávaný umělec čas s dcerami, není to ale rozhodně ani jeho rodný domek, ani místo letních pobytů, při nichž se rodily jeho slavné obrázky a ilustrace.
Ladův letní byt byl blíže středu obce v č.p.111; malá místnost za dvěma okny v podkroví byla Ladovou pracovnou v Hrusicích. V Hrusicích vznikla většina Ladových pohádek a příběhů: Buláci a hastrmani, Nezbedné pohádky, O chytré kmotře lišce, Straky na vrbě. Nejznámější z nich jsou ale jistě příběhy O Mikešovi, pojednávající o kocourkovi, který mluvil, jimž se stále rodí a dorůstají noví posluchači a čtenáři i dobách Barbie, Toma a Jerryho či Asterixe.
Od čísla 111 zanedlouho přijdete ke kostelu Sv.Václava, který malíř tak zamilovaně zvěčňuje na svých vesnických scenériích. Románský portál má v jednom z nejstarších dochovaných tympanonů zachovalou figurální výzdobu. Při kostele působil v letech 1819-1837 jako farář Vojtěch Vilém, syn buditele Václava Matěje Krameria. Už v r. 1822 tu tento církevní vzdělanec založil školní knihovnu - Hrusice jako sídlo vzdělanosti ale skončily s nuceným zrušením školy, jejíž budova dodnes stojí na návsi (č.p. 32, Josef Lada ji navštěvoval od 1.9.1893 do 30.4.1901).
Když už stojíte před kostelem, věnujte pozornost hezké budově fary(č.p. 43), obejděte ji z levé strany a stanete v malém upraveném parčíku před budovou obecního úřadu (č.p. 142) a před nově odhalenou vzpomínkou obce na jejího nejslavnějšího rodáka - před památníkem s bustou Josefa Lady od akademického sochaře Zdeňka Šejnosta.
V budově obecního úřadu si můžete prohlédnout expozici modelů již zaniklé podoby Hrusic na modelech pana Antonína Jedličky (otevřeno So - Ne 9 - 12 a 13 - 16 hod, jinak po domluvě na telefonu 0204 - 655 326). Tam také uvidíte, jak vypadal dnes již zaniklý domek, v němž se Josef Lada narodil.
Budovu obecního úřadu nechte po levé ruce a projděte kolem farního plotu na obecní parkoviště (v létě zaplněné autobusy a auty výletníků), u nějž je podrobná informační deska znázorňující vše důležité, co je v obci k vidění. Odtud je jen pár kroků zpět na náves. Na ní najdete jednu z nejznámějších hospod v republice (na rozdíl od světového Kalicha, intelektuální Slavie či lázeňského Puppu je tahle skutečně pro lidi), hospodu U Sejků (č.p. 25), jejíž posvícenskou pranici pan Lada ztvárnil tak krásně a sugestivně, že v dobách mého mládí visela nad většinou výčepů vedle jeho další známé cedulky "Na sekeru nenalejváme".
Dnes to uvnitř vypadá trochu jinak, ale ze stěn na vás stále koukají repliky slavných Ladových postaviček, Pavel Mach tu točí dobré plzeňské a velkopopovické pivo. Ještě nedávno se tu i vařilo, ale nyní slouží tahle slavná hospůdka především jako pivnice a non-stop "klubovna" pro domácí. V roce 2010 otevřeli manželé MAchovi přes ulici v bývalé Horní hospodě druhou hospodu U Sejků, kde je již dobře vybavená kuchyně a místa, že si tu dá dobrý oběd celý autobus. Stále tu najdete správné vesnické speciality z jídelního lístku psaného křídou na dveře, tak tu chvilku poseďte, prohlédněte si obrázky a pak se vydejte na další pouť.
Povede svažitou návsí vpravo dolů kolem vyhlášeného Vávrovic zahradnictví (č.p.3), kam se sjíždějí chalupáři ze širokého dalekého okolí, kolem Bernardtovic truhlářství, kde Vám udělají pěkné trámky, pevné dveře nebo selskou jizbu, kolem Hubínkovic konzumu (č.p.5 - kde mají každý den ráno skvělé křupavé mnichovické rohlíčky) až k mostku, kde stával rodný domek Josefa Lady (č.p.15, od roku 1958 zde na nově vybudovaném domku malířovy neteře pamětní deska umístěná péčí Vlastenecko - dobročinné obce baráčníků v Hrusicích, jejímž čestným pantatínkem Josef Lada byl).
Tudy podle pohádky O Mikešovi pronásledoval Marýskův pes Furfák kocourka Nácíčka, když nesl ze Sejkova krámu cikorii babičce. Pod selskou částí vesnice leží u potoka chalupnické Hrusice. První domek vpravo je chaloupka Ševcových, kde se r. 1887 ( pamětní deska ), narodil Ševců Pepík (jímž byl sám malíř Lada), který naučil Mikeše mluvit. Památná "Jedličkojc louže", kde se Mikeš klouzal v nových botách a zahnal "Vávrojc" uňafaného psa Karfíka, je dnes už zavezena, bývala proti proudu potoka před čp. 44 a 48. Do ní byl také shozen trakařem Kolodějem nejrozpustilejší kluk vesnice Franta Kuldanů, který byl tak špinavý, že vypadal, jako by kloval s vránami. Vlevo, "Na kopečku", stála obecní pastouška (dnes čp. 17), kde bydlel slouha a obecní pastýř Bartoloměj s mluvicím kozlem Bobešem. U domku Ševcových byl na dvorečku chlívek, který obýval lidsky mluvící čuník Pašík. Za domkem se táhne doprava Brabcova mez, za níž je zahrada pantáty Mlejnka, kam chodil Ševcú Pepik s Mikešem na hrušky.
Do potoka ústila strouha, přes níž bylo prkno směřující ke sklípku ve stráni. Tudy nesl osudného dne Mikeš babičce krajáč se smetanou, a když nešťastnou náhodou rozbil krajáč, hned si uvědomil, že bude za to bit koštětem, on, takový rozumný kocour, o němž šla pověst, že by mohl být od hodiny v Turkovicích starostou. A Mikeš obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa, vydělat si na nový krajáč. Z Hrusic se dal chalupnickou čtvrtí vlevo proti potoku a do kopce vpravo k lesu. Tudy také jel za Štěpánkovic pantátou trakař Koloděj. U ondřejovské silnice (za chvilku k ní dojdete) přistihl Mikeše hajný Vohnoutka a vedl ho do fořtovny na Hlaváčov. Za silnicí se zdvihá Kožený vrch, který se vyskytuje jako kulisa téměř v každém Ladově vyprávění nebo obrázku.
Po stopách kocoura Mikeše se od Ladova domku z Hrusic vydáme přes mostek kolem vodní nádrže (hlavní silnici necháme odbočit vpravo) a přímo rovně do kopce, po sto metrech bude veřejná studna s pumpou a chutnou vodou, památný vzrostlý topol (chráněný strom) a kolem něj pokračujte stále přímo do vrchu. U bílého domku s kovárenským loubím č.p.177 se ještě jednou otočte - právě odtud je nejhezčí pohled na ono známé hrusické panorama, vlevo na horizontu u lesa si všimněte vykukujícího hotelu SEN v konopišťském zámeckém stylu a za dobré viditelnosti ještě více vlevo Blaníku - a pokračujte po polní cestě kolem Šaldovic pole, která po chvíli bude stáčet vpravo dolů mezi chaty až k potoku. Ten přejděte po dřevěném mostku a na lesní cestě se dejte vlevo. Po půlkilometrové chůzi dojdete k lesní mu rybníčku a kousek za ní již narazíte na silnici z Ondřejova do Mnichovic (tam právě se setkal Mikeš s hajným), po níž se dáte vlevo a mezi pastvinami plnými ovcí a kolem bývalé cihelny, dnes statku ing.Vávry (po předchozí telefonické objednávce na tel. 323 655 511 tu můžete koupit jehně, berana nebo třeba domácky krmenou husu) dojdete na křižovatku nad hrusickým hřbitovem.
Odtud se Mikeš loučil s domovem.
Tady máte dvě možnosti. Jsou-li již vaše děti (nebo vlastní nohy) unavené, můžete dojít kolem mnichovického hřbitova dolů k Hubačovskému rybníku a do Mnichovic (kam šel Mikeš na pouť a vrátil se do Hrusic na motocyklu) přímou cestou, rozhodně zajímavější je ale nepříliš náročná zacházka s Mikešem lesní cestou na Myšlín.
Na okraji Myšlína přijdete u dvora k památnému Žižkovu dubu, pod nímž se podle lidové tradice r. 1423 utábořil Jan Žižka a setkal se tu s Petrem z Cimburka. Starý dutý strom je ohražen nízkým plůtkem, za nímž stojí deska s pamětním nápisem. Na místech dvora stával údajně nevelký hrad, po požáru byly jeho pozůstatky využity na stavební materiál. Zdejší tvrz je připomínána v letech 1371 - 1527, jejímiž nejvýznamnějšími majiteli byl rod Kostků z Postupic v 15. století. Projdeme dvorem a přetneme silnici z Mnichovic do Třemblatu, střed Myšlína zůstává vlevo, a my se vydáme vzhůru přes pole až se přiblížíme ke Struhařovu. Tady někde potkal Mikeš husopasku Mařenku Kudláčkovou, která postrašila Mikeše četníky, že ho jistě budou hledat. Proto Mikeš vesnice dále obcházel. Za Struhařovem vlevo nad silnicí do Mnichovic se táhnou vysoké meze se šípky. Na jedné pobyl Mikeš s dobrosrdečnými pasáčky u ohníčku. Hoši Mikeše obdarovali a doprovodili ho až k lesu. Také my tam ze Struhařova obloukem vlevo polní cestou dojdeme. Je to Vysoký les (503 m), kudy se i Mikeš prodíral na silnici z Klokočné do Svojetic. Na tuto silnici dojdeme cestou podle lesa.
Na cestě ke Svojeticím zachránil poctivý kocourek babiččinu nůši před zlodějem a další příhody prožíval ve směru na Srbín (tam ale již dnes nedojdeme, i když cestou je skvělý country-statek s bezvadnou kuchyní a možností jízd na koních a v samotném Srbíně dokonce bezvadný potápěčský lom), do mukařovských lesů, kde se patrně setkal s cikány a byl zachráněn četníky. Někde na cestě do polabské roviny zažil bouřku a byl nalezen cirkusem Kludský, který se stěhoval z Brandýsa.
Druhá polovina knížky líčí Mikešovy osudy u cirkusu a zabývá se pouze málo hrusickou krajinou. Proto u Svojetic opustíme kocourkovu cestu, dáme se vlevo po silnici do Klokočné, odtud po žluté značce do údolí Struhařovského potoka a pod zalesněnými svahy Budíkova (442 m - vpravo od silnice nově zřízené známé dabingové a nahrávací studio Budíkov) upravenou cestou dolů do Mnichovic. Na okraji obce si povšimněte starobylé roubené chalupy (čp. 133).
Mnichovice (360 m) leží v kotlině při potoku Mnichovce, obklopené vrchy vysokými okolo 500 m, s lučinatými a lesnatými stráněmi posetými vilami a rekreačními chatami. Mnichovice byly původně uhlířskou osadou, od sázavských mnichů dostaly kostel sv. Michala. Dnešní nově opravený a v noci osvětlený barokní chrám (1764) s bohatým průčelím chová originální kazatelnu v podobě rozevřené velrybí tlamy, v níž kněz stojí jako Jonáš. Děkanem se tu stal r. 1837 syn buditele V. M. Krameria. V r. 1483 obdržely Mnichovice, tehdy již městečko, od krále Vladislava II. znak s právem dvou výročních trhů. Znak představuje obrněnce v červeném poli s nahým mečem, stojícího na hlavách dvou pštrosů, kteří na zeleném trávníku drží proti sobě v zobácích rozpjatou drátěnou košili.
Mnichovice stíhala řada pohrom, např. morová epidemie r. 1713 si vyžádala za obět na 60 občanů (připomíná ji morový sloup na náměstí), požár v r. 1631 spálil celé městečko, v r. 1974 se po průtrži mračen protrhl rybník Hubáčov a povodňová vlna smetla řadu chat a vilek a několik lidí utonulo.
V r. 1871 byla dokončena stavba železniční trati z Prahy do Benešova, ale v Mnichovicích nebyla zřízena zastávka a velké nádraží na žádost podnikatele Ringhoffera získaly Strančice. Teprve v r. 1888 byla vyřízena žádost obce a slavnostně otevřena alespoň zastávka nad obcí poblíže obce Božkov. Mnichovice bývaly známé výrobou hraček (Igra) a obuvi (Snaha), v dnešní době pak spíše jako sídlo společnosti Mountfield (pod náměstím) a její hlavní vzorkové prodejny (směrem na Mirošovice za autocentrem Babiš). Dole na náměstí jsou dvě řeznictví soutěžící skvělými jitrnicemi, tlačenkami a učňovskými párky o přízeň nejen domácích zákazníků, ale i pražských "lufťáků", (v č.p. 26 řeznictví a uzenářství pana Stárka, v č.p. 37 pak pana Vávry) a sto metrů vlevo pod náměstím po pravé ruce je skvělá živnostenská pekárna (č.p. 84) vonící svými výrobky široko daleko (dodnes tu mají pravé slané loupáky, škvarkové placky, vynikající rohlíky a voňavý chleba).
Za první republiky bývaly Mnichovice význačným lyžařským centrem, za příhodných sněhových podmínek ožila zdejší zastávka nebývalým ruchem a stovky lyžařů směřovaly na přilehlé stráně (např. u Božkova). Ostatně, ještě před několika lety byl na svahu nedaleké mirošovické tréninkové motokrosové trati docela obstojný vlek!
Pokud už máte procházky s Mikešem plné nohy, dejte se v Mnichovicím pod náměstím vpravo, přejděte přes most a odbočte vlevo - a dojdete k mnichovické železniční zastávce. Ale chcete-li si ještě trochu protáhnout svaly - můžete od mnichovické zastávky pokračovat rovnoběžně se železniční tratí po zelené značce okolo víkendových chat a lesem ke kapli sv. Anny. Byla postavena r. 1883 nad studánkou, která podle pověsti léčí oční neduhy. Odtud je již nedaleko k cíli výletu, na strančické nádraží.
Vážení přátelé, pokud máte další poznatky, informace a zajímavosti, kterými bychom mohli naše stránky doplnit nebo snad něco opravit, prosím, sdělte nám to na e-mail sponzora a vydavatele těchto neoficielních stránek, Agentury PragMatic. Předem děkujeme!
mail@pragmatic.cz
Aktualizováno 30.12.2002